Není to překvapivé, ale ani tak na to člověk není připravený. Nevím, jestli se radovat nebo plakat.
Události a změny mají tendenci se sdružovat. A když jsou pospolu, člověka překvapí, zahltí, někdy i trochu přiškrtí. Já se většinou nechám přidusit ne tolik povinnostmi, jako pocitem zodpovědnosti.
Neznáte někdo recept na nádech?
Žádné komentáře:
Okomentovat