Nesnášim to. Úplně nenávidim! A ženský to dělaj speciálně a je to od nich snad ještě nesnesitelnější, než od chlapů. Teda... Jasně, když vočumuje voslizlej masitej strejc, není příliš oč stát, ale tak to prostě chodí, s tím se setká každá a po čase se to snad i každá naučí vlastním způsobem odpálkovat, zneutralizovat, ignorovat, cokoliv.
Ale když jen tak čumí ženská, není to jen tak. Je v tom buď závist nebo posměch. Preventivně si hned začnu kontrolovat hlavu, jestli na ní nemám hovno, flusanec nebo v lepším případě zapomenutý skřipec z koupelny. Záludnost spočívá v tom, že nic z toho tam většinou bohužel/naštěstí nemám. Bohužel, protože by to racionálně vysvětlilo situaci. Naštěstí, protože sliny ani hovna nejsou moje hobby.
Zkoušela jsem různé strategie, jak pichlavé pohledy odvrátit. Dlouhý pohled na oplátku nefunguje. Dočkala jsem se prostředníčkového gesta. Dlouhý pohled do země nefunguje. Dočkala jsem se zintenzivnění čumění. Zavřít oči nefunguje. Prostě to cejtim, že na mě kouká, víš jak! Nosit burku, myslím (neodzkoušeno, odpozorováno), nefunguje (a to fakt nechápu, protože tam toho fakt nejde moc vykoukat).
Co s tím?
Nevim. Lidi prostě čuměli, čumí a budou čumět. Postřeh večera.
Žádné komentáře:
Okomentovat